Pátek 3. dubna 2020, svátek má Richard
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 3. dubna 2020 Richard

Pár úvah o Katolické církvi a v Čechách nově působící církvi Sinčchondži

21. 01. 2020 18:22:40
Již nějaký čas se ke mně donášejí především od mých Katolických přátel alarmující svědectví o nové církvi působící na území České republiky jménemSinčchondži.

Její členové údajně cílí na mladé křesťany a osoby duchovně hledající a skrze důmyslnou manipulaci nad nimi v poměrně krátkém čase získají kontrolu. Postupně je pak zela izolují od přátel i rodiny. Členové mimo jiné odevzdávají sektě desátky v přibližné výši desetiny svých příjmů. Způsoby jak nové členy nalákat se různí. Příslušníci sekty se například staví jako autority ve výkladu Bible a skrze uměle navozené pocity viny lákají své oběti na pravidelné Biblické semináře. Nemusí však zdaleka jít jen o příslib intelektuálního naplnění, členové sekty útočí i na nižší pudy a pořádají grilování či člověka osloví s nevinně vypadajícím dotazníkem. Sinčchondži je terčem kritiky nejen za svůj agresivní způsob získávání následovníků, ale i za klamavá a často i lživá učení, skrývání většiny svých aktivit před širší veřejností a zjevnou manipulaci.

Nedávno jsem byla svědkem diskuze na téma, co může Katolická církev udělat pro to, aby své příslušníky ochránila před nebezpečím, kterému jsou ze strany podobných organizací vystaveni. Odpověď je podle mého názoru až překvapivě prostá.

Katolická církev se sama musí přestat chovat jako sekta.

Sama jsem byla vychována ve víře a přestože jsem musela spousty názorů z dětství drasticky přehodnotit, i nadále se považuji za Katoličku. Nicméně stav, v jakém se moderní církev nachází mi příjde nejen absurdní, ale alarmující a často až nebezpečný. Papež František společně s mnoha dalšími, v naší republice je to např. Msgr. Tomáš Halík, horlivě pracuje na změně, která je nezbytná, pokud nechceme ztratit cenné hodnoty a moudrost, které v sobě tradice nese. Také řada církevních činitelů se snaží vyvrátit mylné a často i škodlivé přístupy k náboženství. Pravdou ovšem je, že se s problémem stále potýkáme víc než by se zdálo. To, že Korejská sekta může slavit byť i minimální úspěch je další z příznaků mnohem většího problému.

Jsem toho názoru, že nadešel čas, kdy by se jak církev, tak i věřící konečně mohli pokusit zdržet operování s pocity strachu, obligace a viny jako nástrojů běžné komunikace. Netvrdím, že je to takto vždy až všude, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že tyto problémy pořád jsou, a až příliš často se opomíjí. Jsem toho názoru, že je třeba nejen se podobné komunikace vyvarovat, ale i jasně a explicitně se proti ní vymezit. Mám totiý dojem, že stále převládá obecná představa 'Správného Katolíka', kterému říkám pracovním názvem 'robot'. Každou neděli do kostela, ráno a večer pomodlit, sem tam počíst Bibli, pravidelně ke zpovědi a na otázky nás smrtelníků odpovídat 'Ježíš tě miluje'. Bohužel, tohle pro mě není život.

Mám dojem, že stavíme příliš na pravidlech bez toho, abychom trávili čas přemýšlením, před čím nás daná pravidla chrání a jaký mají smysl. A odpověď 'před peklem' pro mě s prominutím není důvod hodný dospělého člověka. Neřekl snad Ježíš 'Nebojte se'? Proč tedy máme poslouchat o peklu? Nedal nám snad Bůh svobodu? Tak proč máme příjmat věčné kárání, o tom, co děláme špatně, bez toho, aby naší situaci dotyčný vůbec rozuměl? Neřekl snad Ježíš 'Nesuďte a nebudete souzeni'? Tak proč si tolik věřících klade za měřítko jak dobrý je kdo Křesťan podle toho jak často chodí do kostela? Chybí mi odpověď na každodenní dilemata běžného života. Proč tak málo diskutujeme o jiných náboženstvích? Je opravdu nutné se tolik izolovat od zbytku společnosti – jak ostatních vyznání, tak i takzvaných 'nevěřících'? Často si připadám, že v katolických kruzích se mluví jakýmsi kódovým jazykem, který je mi zcela nečitelný a skeptika ve mně dokonce děsí. 'Ježíš tě miluje.' To je hezké, a co dál? Tenhle fakt mi sám o sobě moc nepomůže, naopak, spíš ve mně podobné fráze vyvolávají otázky, zda si tu nekonstruujeme jakési vzdušné zámky, zatímco se tajně bojíme smrti a jestli nám to opravdu za to stojí. Myslím, že špatně pochopená podstata modlitby je stále velice rozšířená a že stejně tak není dostatečně vysvětlená ani podstata zdravé spirituality, například, že každý musí najít Boha nejprve v sobě. Že je to v první řadě osobní vztah člověka s Bohem a ne s jeho zpovědníkem. Srozumitelná komunikace prostá nic neříkajících frází a citátů se téměř vytratila.

Vidím i další problém. Občas mám z našeho společenství pocit až určité arogance. Názory typu 'Jelikož ostatní náboženství neuctívají Ježíše, jsou na nižší úrovni než my,' považuji za alarmující. Nebyl to snad Ježíš, kdo přišel představit myšlenku porozumění, tolerance a přijetí pro všechny? To znamená – úplně všechny? I pro ty, které rozčiluje nechávat se bez diskuze poučovat? Třeba k nim i sám svým specifickým způsobem promlouvá, co my víme, že?

A další otázka, která mne pálí - k čemu je v moderních podmínkách vlastně celibát? Nenavádí spíš duchovní k tomu, aby v modlitbě hledali únik od své osamělosti a nenaplněné základní lidské potřeby? A jak může duchovní, který takto uniká sám před sebou informovaně vést ostatní bez projekce vlastních zranění? Vždyť jsou to taky jen lidé, je život v povinném celibátu v dnešní době bezpodmínečně nutný pro každého kněze?

A ta poslední, nespíš nejkacířštějější myšlenka – proč tak často a rozjásaně mluvíme o Bohu jako jistotě, když žádný důkaz nemáme, nebo ano? Nebylo by zdravé přiznat si s pokorou vlastní dávku pochybností a temnoty s cílem o ní diskutovat, najít nové úhly pohledu a posunout se dál? Věřím, že i tato stránka patří k zdravé spiritualitě, která nepředstírá.

Závěrem chci říct, že věřím, že církev by své příslušníky měla vést především k tomu kriticky myslet a ne slepě poslouchat. Nedávno jsem poslouchala přednášku profesora Jordana Petersona, autora bestselleru 12 Pravidel pro život a profesora psychologie na Torontské univerzitě. Mimo jiné nastínil myšlenku, že pokud lidská potřeba zdravé spirituality není naplněna, lidé se snaží ji uměle nasytit a obrací se k autoritativním strukturám. Taková víra je však psychicky patologická a je jedno, jakou církev člověk následuje. Jak matoucí to musí být pro všechny, kdo příjdou do styku s touto temnou podobou Katolické církve. To, že pak nedokáží rozlišit zdravé duchovno od sekty vyhrožující Apokalypsou je pro nás Katolíky velice špatným vysvědčením.

Autor: Markéta Cenkerová | úterý 21.1.2020 18:22 | karma článku: 14.28 | přečteno: 791x

Další články blogera

Markéta Cenkerová

Proč se v Čechách nemluví o domácím násilí?

Pojem „násilí“ zůstává v naší zemi jedno z největších tabu, přitom je to právě sdílení zkušeností a otevřená diskuze, co obětem nejvíce pomáhá.

13.3.2020 v 17:10 | Karma článku: 6.01 | Přečteno: 226 | Diskuse

Markéta Cenkerová

Sex ve stínu náboženství

V návaznosti na svůj předchozí článek na téma toxické víry jsem se rozhodla otevřít otázku ještě kontroverznější a v moderní době poměrně palčivou. Jak se dnes staví Katolická církev k sexu?

26.1.2020 v 11:51 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 1120 | Diskuse

Markéta Cenkerová

Trocha rebelie by Britům slušela

Tento leden uzavírám třetí rok života ve Velké Británii. Užívaje Brexitoidní šílenství se vším všudy přímo u zdroje, teprve s postupem času pořádně poznávám, co jsou ti Britové vlastně za národ.

23.1.2020 v 22:51 | Karma článku: 25.98 | Přečteno: 980 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Oto Kaděrka

... co s těmi co nebrečí ....

Tak už se snad dobereme konce zmatků, kdy se vybírají mezi všemi postiženými ti, které odškodníme. Mne by zajímalo jak k tomu přijdou ti, kteří vybráni nebudou ?

3.4.2020 v 22:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Vilém Ravek

Sestřička z Thomayerovy nemocnice.

Sestrička z Kramárov – hrála se v devadesátých letech ve všech rádiích. Já teď však intenzivně myslím na jinou sestřičku. Na sestřičku z Thomayerovy nemocnice, o které nejspíše nikdo žádný písňový text nesloží.

3.4.2020 v 18:55 | Karma článku: 26.90 | Přečteno: 744 | Diskuse

Jiří Turner

Líbí se ti pomník Koněva? Tak se ti líbí vliv Sovětského svazu na naše novodobé dějiny!

Myslím si, že pokud se někomu Koněvova socha líbí, svědčí to pouze o jeho poněkud pochybném vkusu. Pokud ale s jejím odstraněním někdo nesouhlasí, tak možná jen zavírá oči před tím, co všechno tento pomník symbolizuje.

3.4.2020 v 18:19 | Karma článku: 21.95 | Přečteno: 459 | Diskuse

Milan Smrž

Možná pozitiva krize

Máme pokračovat dosavadním směrem nebo bychom se měli zastavil a v konsenzu hledat jiná řešení? Nemohla by právě dnešní krize být chvílí, v níž se zamyslíme nad nesmyslným paradigmatem stálého růstu a jeho devastujícími následky?

3.4.2020 v 18:11 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 114 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Zůstaňte doma, řeklo Švýcarsko mimo jiné striptérkám

V titulku smutnou situaci odlehčuji černým humorem, ale švýcarská vláda přitvrdila, například počítá s omezením cestování až na půl roku.

3.4.2020 v 17:26 | Karma článku: 6.52 | Přečteno: 204 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 613

Absolventka PF UK, v současnosti žiji a pracuji ve Velké Británii.

Schillerová navrhne zrušit daň z nabytí nemovitostí a odpočty hypoték

Ministryně financí Alena Schillerová navrhne na vládě zrušení čtyřprocentní daně z nabytí nemovitostí. Věří, že by to...

Česko patrně srazilo míru nakažlivosti viru na méně než polovinu

Model českých odborníků tvrdí, že v Česku se výrazně zpomalilo šíření viru SARS-CoV-2. Podle jejich údajů klesla...

Žil jako nemohoucí stařec. Pak Marek zhubl 57 kilo a je z něj idol žen

Marek Láca žil v osmadvaceti letech jako nemohoucí stařec, bez energie, bez ženy, zato však s pořádnou nadváhou. Ta už...

Italská duše trpí. Běžte domů, křičí na sebe sousedé z balkonů ve Florencii

Ulice toskánské metropole Florencie, které jsou jindy plné turistů a kde se milenci z mostu Ponte Vecchio vždy kochali...

Služba kontroluje práci z domova. Jejímu výrobci lidé spílají

Koronavirus ji firmám vnutil, jenže mnohé firmy mají pocit, že kvůli práci z domova ztrácejí nad pracovní silou dohled....