Omyl? Aneb když padají bomby na nemocnici

V časných ranních hodinách 3. 10. 2015 se v afghánském traumacentru v Kundúzu provozovaném mezinárodní humanitární organizací Lékaři bez hranic (MSF) rozpoutalo peklo.

Nemocnice provozovaná mezinárodně uznávanou organizací Lékaři bez hranic (MSF) se posledních pár dní potýkala s extrémním počtem raněných. Po těžkých bojích bylo k ošetření přijato mnohem víc pacientů, než byla kapacita nemocnice – ta byla z 92 lůžek zvýšena na 115, ani to ovšem nestačilo. Od pondělního rána podle informací zveřeněných na stránkách MSF přiljala nemocnice 171 raněných, mezi nimi 49 dětí. Řada z nich musela být uložena, kde bylo místo – po chodbách nemocnice nebo i v kancelářích. Není se čemu divit – nemocnice Lékařů bez hranic v Kundúzu byla posledním funkčním zařízením svého druhu v kraji, a právě Lékaři bez hranic byli poslední humanitární organizací operující v postižené oblasti. Nemocnice se navíc potýkala s nedostatkem zásob.

Organizace se vždy snažila získat záruky, že neutrální postavení nemocnic bude respektováno. Vždycky předchází vyjednávání s válčícími stranami. MSF tímto stylem fungují ve všech rizikových oblastech a Afghánistán nebyl vyjímkou, kromě toho zde MSF působí již více než 30 let. Obě strany měly navíc k dispozici přesnou GPS polohu se všemi potřebnými informacemi. Boje zde probíhaly již přes týden, včetně bombardování pozic Talibanu, keré se dosud několikrát nemocnici úspěšně vyhnulo. Dosud.

Ve 2:10 začalo bombardování a již po devíti minutách bylo upozorněno velitelství NATO v Kábulu i ve Washingtonu. Přesto systematické srovnávání budovy se zemí pokračovalo až do 3:13, tudíž nejen, že více jak půl hodiny, ale více jak celou hodinu po upozornění.

Podle oficiálního vyjádření amerického vojenského velitelství, probíhal v blízkosti nemocnice útok na příslušníky Talibánu, který mohl vyústit ve „vedlejší škody“. Vedlejší škodou se v tomto případě myslí masakr bezbranných pacientů a humanitárních pracovníků. Lidí, kteří denně nasazují život i svůj zdravý rozum, když obětavě pečují o raněné ve většině rizikových oblastí světa, místo toho, aby se soustředili na vlastní kariéru někde v klidu a bezpečí. Kromě známých ztrát je stále řada pohřešovaných a mezi mrtvými jsou mimo jiné i tři děti. NATO prý omylu lituje. Při dnešní úrovni válečných technologií opravdu je čeho litovat. Radši ani nepřemýšlet, co asi rodiny obětí říkají, na takto vyjádřenou "lítost" nad "omylem".

Mezitím, co se titulky plní takzvanými „omyly“, pokradmu prosakuje informace, že nemocnice byla údajně obsazená Taliby, že se v ní skrývalo něco přes deset teroristů. MSF toto důrazně popírá. K čemu ale potom všechny ty řeči o omylech? Proč neříci na rovinu „Omlouváme se, pro jistotu jsme se pokusili vyhladit všech 200 civilistů v nemocnici humanitární organizace včetně personálu, abychom zabili 10 potenciálních teroristů, kterých je jinak plné celé město, všechno bylo pro dobrou věc.“ Proč? Protože v tomto podání by šlo o válečný zločin. Ale kde je vlastně rozdíl?

Mluvčí Afghánského ministerstva vnitra situaci komentoval mimo jiné slovy „Všichni teroristé byli zabiti, bohužel jsme ztratili i doktory.“ Smrt v troskách domu našlo 12 pracovníků organizace.

Ať už je důvod odstranění nemocnice ve strategických plánech Američanů a Afghánské vlády jakýkoli, Ženevské konvence jasně zakazují útok na civilní obyvatelstvo, přičemž speciální ochrany navíc požívají právě lékaři. Jakékoli porušení tohoto ustanovení je válečný zločin. Útok na nemocnici v Kundúzu byl válečný zločin a neuvěřitelná arogance, se kterou je světu lháno do očí je naprosto dech beroucí, o to víc, že viníkem není nikdo menší než NATO. Jaké další civilní cíle si ke svému bombardování Severoatlantická aliance vybere příště? Která škola/nemocnice/jiné humanitární zařízení bude příštím obětním beránkem v mašinerii mocných? A za ztrátu čích životů se nám poté pokrytecky omluví?

Zbývá jen doufat, že vyšetřovací komise OSN vyvodí pro viníky tohoto neomluvitelného porušení mezinárodního práva patřičné důsledky, přestože těm, jejichž životy byly tak levně utraceny, to již nepomůže.