Abych přežila - pokračující svědectví Severokorejky nejen o KLDR

Autorka bestselleru a aktivistka za lidská práva Yeonmi Park skrze svou síť kontaktů zprostředkovává na svém youtube kanálu zpravodajství dění v Severní Koreji, společně se svědectvími šťastlivců, kterým se podařilo uprchnout.

Za svou svobodu zaplatila krutou daň, nevěří navíc, že kdokoli z jejího vzdálenějšího příbuzenstva byl ponechán naživu.

Yeonmi popisuje ve svém autobiografickém díle realitu vyrůstání v absurditě totalitního státu. “Proteiny jsme získávali z lučních koníků,” popisuje  rozhovoru s profesorem Jordanem Petersonem. “Se sestrou jsme se dohadovaly, kolik bychom byly schopny sníst jídla, kdybychom měly možnost najíst se dosyta. Jelikož jsme v životě do sytosti nejedly, jmenovaly jsme absurdní množství, například velehory.” 

Když bylo Yeonmi třináct let, projevily se u ní zdravotní potíže. Břišní bolesti vedly personál nemocnice k závěru, že se jedná o zanícený apendix. Vzhledem k absenci vybavení i jakékoli anesteze, zjistili až poté, co nebohou Yeonmi otevřeli, že apendix vůbec nemá. Yeonmi popisuje nemocnici jako rejdiště krys, které se živily těly nebožáků, kteří zemřeli - většinou na infekci. 

Vzhledem k tomu, že otec rodiny byl v danou dobu ve vězení za spoluúčast na černém trhu, Yeonmi a její matka se nakonec odhodlaly ke krajnímu řešení - útěku přes Čínské hranice. Yeonina starší sestra, která tuto cestu podnikla před nimi jim předala kontakt a za pomoci převaděčů se jim podařilo opustit KLDR. Co ovšem netušily byla skutečnost, že byly zároveň prodány obchodníky s lidmi do otroctví. Yeonmi za celkovou sumu dvaceti dolarů. 

Čína se dlouhodobě potýká s drastickým nedostatkem ženské populace. Na vině je především politika omezení počtu dětí prosazovaná Čínskou vládou, stejně jako upřednostňování synů a tím pádem genderově orientovaným potratům. Jako výsledek bylo v roce 2019 o 34 milionů víc čínských mužů než žen. Tento fakt se stává palčivým mezinárodním problémem, jelikož čínská vláda nebojuje proti modernímu otroctví a obchodu s lidmi ani zdaleka tak, jak velí závažnost problému. Yeonmi ve svém rozhovoru přímo říká, že se obchod s lidmi z tohoto důvodu do určité míry toleruje.

Yeonmi a její matka strávily tři roky nucenou prostitucí v Číně, přišemž zažily nemyslitelné hrůzy. Je těžké představit si druh útrap a ponížení, jakými by během té doby neprošly. Odlehčení jim nepřinesl ani přesun do Mongolska za pomoci misionářů. Jeden z nich Yeonmi označil za “navěky špinavou” a poznamenal, že raději než volit tento životní styl, měla si raději vzít život.” 

Poté, co obě ženy přežily Mongolskou zimu i sadistické vtípky tamní armády, podařilo se jim konečně získat povolení pro vstup do Jižní Koreji. Yeonmi je nicméně skeptická ohledně pokrokového myšlení státu. Kromě toho, že tam podle jejího vyprávění panuje silně diskriminační postoj vůči severokorejským uprchlíkům, Yeonmi trpce poznamenává, že v Jižní Koreji převažuje mentalita obviňování oběti v případě znásilnění. Přesto se však navzdory veškeré nepřízni dokázala naučit anglicky, vystudovat univerzitu a dokonce i najít ztracenou sestru.

Yeonmi nyní žije ve Spojených státech a své úsilí věnuje pomoci severokorejským uprchlíkům, kteří se ocitli ve stejné situaci, jako před lety ona. Kromě toho také spolupracuje se zdroji přímo v KLDR a skrze svůj youtube kanál zprostředkovává “insider look” do nejslavnější diktatury světa. 

Informace, které sdílí jsou šokující a znepokojující. Ať už jsou to detaily z každodenního života severokorejce, špehování a udavačství mezi nejbližšími přáteli, nucené sledování veřejných poprav nebo tzv. “pleasure squads” - skupiny mladých dívek speciálně vybraných k hýčkání, masírování a poskytování sexuálních služeb vůdci a jeho nejvyšším důstojníkům. Yeonmi popisuje že severokorejština neobsahuje slovo pro přátelství ani romantickou lásku. Používání zájmena “já” je považováno za nepřípustné, proto každý mluví v množném čísle. 

Kromě toho dle slov Yeonmi vůdci režimu přepsali Bibli a svému lidu slibují “věčný život v socialistickém nebi”. Společnost je striktně roztříděná na společenské vrstvy. Aby se nemíchaly, platí pravidlo “přivdání se/přiženění se směrem dolů” - jakýkoli příslušník vyšší vrstvy automaticky ztratí status uzavře-li sňatek s někým z vrstvy nižší. Stejně jako společnost, i vězeňský systém má své stupně. Severní Korea má pro nejtěžší nepřátele režimu speciální koncentrační tábory. Tam odchází člověk s celou rodinou navěky, uvěznění platí i pro všechny následující generace. Úmrtnost v těchto táborech je podle svědectví Yeonmi naprosto drtivá. Jako důvod k odsouzení k tomuto druhu trestu může být například nevhodně zvolené oblečení - zejména džíny skinny.

Yeonmin hlas nicméně není politicky žádoucí ani po jejím “nabytí svobody”. Na svém youtube kanále popisuje, že největší strach jí nahnal telefonát jihokorejské rozvědky. Jižní Korea v posledních letech upustila od politiky kritizování režimu svého severního souseda a místo toho se podle Yeonminých slov snaží udržet mír. Stejně tak ani Amerika nebyla z její aktivity nadšená. 

Yeonmi nešetří ostrou kritikou směřovanou na Čínu, která podle jejích slov podporuje severokorejskou diktaturu a posiluje si skrze ni svůj vlastní status. Vzhledem k tomu, že jediná Čína má se Severní Koreu pozitivní diplomatický vztah, jedině ona může také efektivně vyjednávat o množství zbraní a o konání vojenských testů. Yeonmi kromě toho nevěří, že by Severní Korea byla schopna nadále fungovat, pokud by nebylo čínské podpory. Yeonmi také kritizuje Čínu pro porušování základních lidských práv, kromě tolerování obchodu s lidmi i například omezování svobody pohybu nebo instalace kamerového systému k nepřetržitému sledování a analyzování obyvatel.

Yaonmin příběh je srdcervoucím svědectvím o tom, kam až můžou dosáhnout lidské limity v extrémní situaci. Její práce není ovšem ani nyní bez nebezpečí - řada jí podobných uprchlíků byla za nevyjasněných okolností unesena a dopravena zpět na území KLDR, co je pak čekalo po návratu se můžeme jen domýšlet. 

Jedním z nejsilnějších poselství Yaonmi zůstává fakt, že hodnoty jako svoboda a základní lidská práva bohužel nejsou samozřejmostí a můžou být velice snadno zničeny, pokud je moc soustředěna v nevhodných rukou. Čína zůstává důležitým hráčem na mezinárodním i ekonomickém poli přičemž deficity v ochraně základních lidských práv jejích obyvatel jsou nepopiratelné a často šokující. Proto občané západního světa, kteří mají privilegium svobody, za ni zároveň drží zodpovědnost. Od našich voleb a rozhodnutí světa se často může odvíjet řetězec následků sahající mnohem dál, než bychom si třeba zprve mysleli.